Matěj Smetana | My jsme svět / Měsíční sonáta

Výstava vizuálního umělce Matěje Smetany, uváděná Galerií moderního umění v Hradci Králové v rámci oslav 800 let města, se skládá ze dvou instalací. První, nazvanou My jsme svět, tvoří vlajky rozmístěné ve veřejném prostoru Hradce Králové. Druhou instalaci Měsíční sonáta mohou návštěvníci královéhradecké galerie zhlédnout ve výstavním prostoru Černá kostka. Pro zahájení výstavy umělec také připravil performance.

MY JSME SVĚT

Instalaci My jsme svět tvoří záhadné vlajky umístěné na více lokalitách v centru města. Není náhoda, že asi žádnou z nich nebudete znát. Nestojí za nimi žádná skutečně celosvětově uznávaná instituce. Vlajky byly navrženy za posledních sto let organizacemi, které aspirovaly na univerzálního zástupce všech obyvatel planety, ekologickými a náboženskými hnutími, sektami a také autory vědecko-fantastické literatury a filmů.

Když nebudeme řešit, kdo vlajky stvořil, máme před sebou patnáct variant na něco, co by mělo reprezentovat nás všechny. Symboly k reprezentaci obvykle slouží, ale kdo jsme my? Autor nám odpovídá hned názvem díla My jsme svět. Je to trochu poťouchlý odkaz ke globálnímu hitu We Are the World z roku 1985. Popová skladba, při jejíž realizaci se sešly snad všechny hvězdy soudobého hudebního mainstreamu, sloužila pro dobrou věc. Zároveň tuto iniciativu můžeme ale brát jako kýčovitý pokus o zmírnění pocitu viny bohatého severu ze sotva ukončené „tvrdé“ kolonizace a předzvěst nastupujícího tažení globalizace. Ambice některých Smetanou nalezených vlajek jsou ale mnohem větší. Nechtějí jenom hlásat do světa, že jsme všichni bez rozdílu obyvatelé stejné planety. Vlajky nás mají reprezentovat směrem mimo naši planetu, tedy ve vesmíru. Přitom je i na výběru a množství těchto vlajek celkem zřejmé, že se celý svět nikdy nespojí.

MĚSÍČNÍ SONÁTA

Matěj Smetana v oblasti pohyblivého obrazu vytvořil řadu oceňovaných videí. Formálně je charakterizuje použití lineární kresby připomínající vědecké ilustrace či technické návody. Společné mají také to, že se v obecné rovině věnují tématu času – jeho vnímání, plynutí nebo vlivu na živé organismy i neživé struktury. V posledních videích se autor vzdaluje od tradičních forem animace a přibližuje se výrazovým prostředkům vlastních přírodopisným dokumentům. Pro výstavu v Černé kostce zvolil živě přenášený obraz. Animovanou složku, jestli se to tak dá říct, nechal na hercích z živočišné říše, konkrétně na želvuškách.

V rámci zahájení výstavy připravil Matěj Smetana performanci, která spojila živé hudební vystoupení s v podstatě konceptuálním přístupem k interpretaci klasické hudby. Autor požádal zkušeného klavíristu, aby zprostředkovaně, rukama „nehudebníka“ zahrál známou první větu Beethovenovy Měsíční sonáty.

Přímý přenos ze života želvušek, které kolonizují galerijní vesmír, a možnost zahrát si vlastnoručně a bez jakékoliv přípravy Beethovenovu sonátu spojuje v podstatě optimistické vidění světa. Víra v člověka a (nejenom) vědeckotechnologický pokrok. Tento druh eskapismu ale umožňuje odstup a hlubší zamyšlení. Možná je to jeden z dalších apelů, aby se lidi nestali nedobrovolnými Posledními malíři jako ve starším videu Matěje Smetany a nemuseli dospět ke kvalitnímu uměleckému dílu až v podmínkách kataklyzmatu nebo jaderného výbuchu.